Prišlo mailom...                                   (16.05.2002)



Proč si Slováci vítězství na MS nezaslouží?
(Pražský sportovní komentátor o slovenském hokeji.)
Karel Jeníček, 14.5.2002

Poprvé v historii, po deseti letech, získalo Slovensko titul mistra světa v ledovém hokeji. Bylo to ale zasloužené?
Jako dlouholetý znalec slovenského stylu hry jsem přesvědčen, že ne! Vyhrát měl jistě český tým, který do Göteborgu, Jönköpingu a Karlstadu vyslal nejlepší světové hráče vůbec. Vítězství slovenských hokejistů je neuvěřitelně nespravedlivé. Takový vývoj nikdo nečekal.
Celkem 16 týmů bylo ve Švédsku rozděleno do 4 základních skupin, kde se utkaly systémem každý s každým. Tři nejlepší týmy postoupily do 2 osmifinálových skupin. Osm týmů postoupilo do čtvrtfinále, které se hrálo systémem play off. Slováci měli při losování štěstí, které Čechy obcházelo.
A finále - to byla opravdová fraška. Tak nehezký hokej, jaký předváděly Slováci, jsem již dlouho neviděl.
Diváky v sobotu v Göteborgu poprvé rozjásal ve 1. minutě Ľubo Višňovský, hluboce průměrný bruslař, když náhodou, hned po 22 vteřinách, nahodil puk do skrumáže před brankou a ten si mezi nohama několika hráčů našel cestu do sítě. Ruští hokejisté vstoupili do nejdůležitějšího souboje bez bázně, ale v první třetině jim nestála štěstěna po boku. Slováci začali nesoustředěně, přímo špatně, i když v 1. třetině přestříleli soupeře v poměru 2:0. Brzy se prokázalo, že mladý kapitán Miro Šatan není sebevědomá, originální a vůdčí sportovní i lidská osobnost, kterou každé mužstvo potřebuje jako sůl. Rusové pak díky několika výborným zákrokům úvodnímu náporu odolali a v prostředním dějství se začali osmělovat. Slováci již v druhé půlce utkání neměli moc šancí. Bylo jen otázkou času, kdy dají Rusáci první gól a převezmou vedení.
Brzy se sborné dařilo vše, na co sáhla a sebevědomým herním projevem nedovolovala jakýkoliv slovenský odpor. Vyděšení Slováci se stáhly do defenzívy a pasivní hrou si nevytvářely další příležitosti. A spůsob, jakým hráli v oslabení, to je jednoduše skandál!
Co říci jednotlivě ke slovenským hráčům? Peter Bondra a Žigmund Pálffy (jinak přítel nejmenované slovenské silikonové fitness "krasavice"), střílejí náhodně a bez přemýšlení. Chybí jim strategický smysl, který skvele zvládá náš Jaromír Jágr. Na gólmana a teď taky "zpěváka" Jana Lašáka nemusíte pálit nijak tvrdě. Stačí, když pošlete kotouč směrem k brance. Co jiného sa dá říct, když nezvládl třetí ruský zásah, ve všech směrech tak banální!? Smůla, že za Rusi nehrál skvělý brankár Nabokov, skóre mohlo v závěru vypadat jinak! Pro příklad si vezměte slovenskou taktitu v druhé polovině utkání. Slovensko jako celek se zaleklo a aktivita byla tatam. Rastislav Pavlikovský minul, neuspěl nováček Somík a do třetice zaváhal Pálffy. Slováci se zatlačili do obrany a jejich občasné kontry nebyly nebezpečné. Sborná nevěřila, a já už vůbec ne, jak Šatan se štěstím proměnil a přidal třetí cihlu na slovenskou zlatou, ale nezaslouženou stavbu. Led se před Lašákovým brankovištěm žhavil. Sušinskij pak nádherně umazal jednu čárku z ruského manka a ukázal Slovákům, jak se ve světě hraje opravdový hokej. Rusové o sobě dávali pořád více vědět brutálními střeleckými projektily, o kterých se Slovákům může jenom zdát. Palba od modré byla strhující a kotouč pořád svištěl kolem tyčí Lašákovy klece. Sborná létala po ledě a slovenská defenzíva měla plné ruce práce. Když byl Šatan vepředu, většinou nestřílel, jenom sklepl kotouč na Sokolova a ne-fair play metodou tlačil za brankovou čáru. Pak v samém závěru skóroval Bondra z ojedinělé šance aniž vědomě věděl jak. Slovensko znovu jásalo, i když ne díky svému sportovnímu umění.
Jak tedy utkání komentovat celkově?
Pozitivních věcí není moc. V sobotu to nebylo hezké hokejové představení. Slovenská suverenita se vytratila, na hole se vkrádala nervozita a nepřesnosti v rozehrávce. Rusové zrovnali skóre a podle spravedlnosti tenhle zápas měli vyhrát.
Všichni novináři očekávali, že mistrovství vyhrají Češi. A právem. V české šatně nebyl nikdo, kdo by pochyboval o našem právu na úspěch. Byly jsme nejlepší hokejisté šampionátu. Vždyť jsme dokázali vyhrát nejtěžší a nejhezčí zápasy MS 2002. Všichni v českém týmu si po celý rok ohromně věřili. Češi předvedli na letošním mistrovství ve Švédsku své dosud nejlepší výkony. Tým hodně posílili hráči, kteří se vrátili z Ameriky do mistrovské soutěže. Slováci hrají v NHL v mnohem slabších týmech a taky za menší peníze. Čeští hokejisté měly být černým koněm závěru mistrovství. Měly potřebnou vůli a koncentraci. Bůh však na nás seslal smůlu a veškerésnahy zachovat si naději na další vítězství se rozbily o "dějinnou" výhru lokálního východoevropského týmu. Slováci mají zlato, ale morální vítězové turnaje jsou Češi.

Autor (1957) je redaktor pražského Sport Rádia.


Ja k tomu výnimočne nebudem reagovať, hoci mnoho výrazov nie veľmi spisovného charakteru sa mi tisne na jazyk. Vyjadrujem len presvedčenie, že ide len o hlúpy žart, pretože vážne by to mohol myslieť len (bože ja to musím napísať) imbecilný debil. Takže určite musí ísť o neúspešný pokus o humor. A tak to i beriem...