Proč si Slováci vítězství
na MS nezaslouží?
(Pražský sportovní komentátor o slovenském hokeji.)
Karel Jeníček, 14.5.2002
Poprvé v historii, po deseti letech, získalo
Slovensko titul mistra světa v ledovém hokeji. Bylo to ale zasloužené?
Jako dlouholetý znalec slovenského stylu hry jsem přesvědčen, že ne!
Vyhrát měl jistě český tým, který do Göteborgu, Jönköpingu a Karlstadu
vyslal nejlepší světové hráče vůbec. Vítězství slovenských hokejistů
je neuvěřitelně nespravedlivé. Takový vývoj nikdo nečekal.
Celkem 16 týmů bylo ve Švédsku rozděleno do 4 základních skupin,
kde se utkaly systémem každý s každým. Tři nejlepší týmy
postoupily do 2 osmifinálových skupin. Osm týmů postoupilo do čtvrtfinále,
které se hrálo systémem play off. Slováci měli při losování štěstí,
které Čechy obcházelo.
A finále - to byla opravdová fraška. Tak nehezký hokej, jaký předváděly
Slováci, jsem již dlouho neviděl.
Diváky v sobotu v Göteborgu poprvé rozjásal ve 1. minutě Ľubo Višňovský,
hluboce průměrný bruslař, když náhodou, hned po 22 vteřinách,
nahodil puk do skrumáže před brankou a ten si mezi nohama několika hráčů
našel cestu do sítě. Ruští hokejisté vstoupili do nejdůležitějšího
souboje bez bázně, ale v první třetině jim nestála štěstěna po
boku. Slováci začali nesoustředěně, přímo špatně, i když v 1. třetině
přestříleli soupeře v poměru 2:0. Brzy se prokázalo, že mladý
kapitán Miro Šatan není sebevědomá, originální a vůdčí sportovní
i lidská osobnost, kterou každé mužstvo potřebuje jako sůl. Rusové
pak díky několika výborným zákrokům úvodnímu náporu odolali a v prostředním dějství se začali osmělovat. Slováci již v druhé půlce
utkání neměli moc šancí. Bylo jen otázkou času, kdy dají Rusáci
první gól a převezmou vedení.
Brzy se sborné dařilo vše, na co sáhla a sebevědomým herním
projevem nedovolovala jakýkoliv slovenský odpor. Vyděšení Slováci se
stáhly do defenzívy a pasivní hrou si nevytvářely další příležitosti.
A spůsob, jakým hráli v oslabení, to je jednoduše skandál!
Co říci jednotlivě ke slovenským hráčům? Peter Bondra a Žigmund Pálffy
(jinak přítel nejmenované slovenské silikonové fitness
"krasavice"), střílejí náhodně a bez přemýšlení. Chybí
jim strategický smysl, který skvele zvládá náš Jaromír Jágr. Na gólmana
a teď taky "zpěváka" Jana Lašáka nemusíte pálit nijak
tvrdě. Stačí, když pošlete kotouč směrem k brance. Co jiného sa dá říct, když nezvládl
třetí ruský zásah, ve všech směrech tak banální!? Smůla, že za
Rusi nehrál skvělý brankár Nabokov, skóre mohlo v závěru vypadat
jinak! Pro příklad si vezměte slovenskou taktitu v druhé polovině utkání.
Slovensko jako celek se zaleklo a aktivita byla tatam. Rastislav
Pavlikovský minul, neuspěl nováček Somík a do třetice zaváhal Pálffy.
Slováci se zatlačili do obrany a jejich občasné kontry nebyly nebezpečné.
Sborná nevěřila, a já už vůbec ne, jak Šatan se štěstím proměnil a přidal třetí cihlu
na slovenskou zlatou, ale nezaslouženou stavbu. Led se před Lašákovým
brankovištěm žhavil. Sušinskij pak nádherně umazal jednu čárku z
ruského manka a ukázal Slovákům, jak se ve světě hraje opravdový
hokej. Rusové o sobě dávali pořád více vědět brutálními střeleckými
projektily, o kterých se Slovákům může jenom zdát. Palba od modré
byla strhující a kotouč pořád svištěl kolem tyčí Lašákovy
klece. Sborná létala po ledě a slovenská defenzíva měla plné ruce
práce. Když byl Šatan vepředu, většinou nestřílel, jenom sklepl
kotouč na Sokolova a ne-fair play metodou tlačil za brankovou čáru.
Pak v samém závěru skóroval Bondra z ojedinělé šance aniž vědomě
věděl jak. Slovensko znovu jásalo, i když ne díky svému sportovnímu
umění.
Jak tedy utkání komentovat celkově?
Pozitivních věcí není moc. V sobotu to nebylo hezké hokejové představení.
Slovenská suverenita se vytratila, na hole se vkrádala nervozita a nepřesnosti
v rozehrávce. Rusové zrovnali skóre a podle spravedlnosti tenhle zápas
měli vyhrát.
Všichni novináři očekávali, že mistrovství vyhrají Češi. A právem.
V české šatně nebyl nikdo, kdo by pochyboval o našem právu na úspěch.
Byly jsme nejlepší hokejisté šampionátu. Vždyť jsme dokázali vyhrát
nejtěžší a nejhezčí zápasy MS 2002. Všichni v českém týmu si po
celý rok ohromně věřili. Češi předvedli na letošním mistrovství
ve Švédsku své dosud nejlepší výkony. Tým hodně posílili hráči,
kteří se vrátili z Ameriky do mistrovské soutěže. Slováci hrají v
NHL v mnohem slabších týmech a taky za menší peníze. Čeští
hokejisté měly být černým koněm závěru mistrovství. Měly potřebnou
vůli a koncentraci. Bůh však na nás seslal smůlu a veškerésnahy
zachovat si naději na další vítězství se rozbily o "dějinnou"
výhru lokálního východoevropského týmu. Slováci mají zlato, ale
morální vítězové turnaje jsou Češi.
Autor (1957) je redaktor pražského Sport Rádia.
Ja k tomu výnimočne nebudem reagovať, hoci mnoho výrazov
nie veľmi spisovného charakteru sa mi tisne na jazyk. Vyjadrujem len
presvedčenie, že ide len o hlúpy žart, pretože vážne by to mohol
myslieť len (bože ja to musím napísať) imbecilný debil. Takže určite
musí ísť o neúspešný pokus o humor. A tak to i beriem...
|